Trochu výstřední?

Dnešní povídka na TT 'Výstřednost' bude tak trochu zvláštní. Ne snad námětem (za ten, mimochodem, vděčím rozhovoru s Tarou), ale především postavami. Nechápete? Tak dovolte, abych vám (slavnostně) oznámila, že postavy, se kterými se dnes setkáte, jsou hlavními hrdiny mojí Buzničky. Což, pokud jste tu noví, je ta pidiknížečka, kterou v brzké době začnu chystat na vydání.

Ne, tohle není úryvek z knížky, nemyslete si. Spíš taková epizodka naprosto mimo. Ale když jsem viděla to zadání, když mě včera napadl tenhle námět... Prostě jsem neodolala a musela tam dosadit právě tyhle postavy. Protože oni jsou přesně to, co jsem potřebovala.

Takže, no... Užijte si povídku. A užijte si hlavní hrdiny Buzničky. Fakt doufám, že se vám budou zamlouvat... =)

„Hm. Je to trochu... Výstřední.“
Zvedl jsem hlavu od počítače a nevěřícně si Robina prohlédl.
„Trochu výstřední?“ zopakoval jsem.
„Možná trochu víc,“ uznal.
„Robíku,“ ušklíbl jsem se. „Jsem buzna a málem jsem dostal infarkt, když jsem to otevřel. A ty, heterák, mi řekneš, že je to MOŽNÁ TROCHU VÍC výstřední?!“
Našpulil rty a odhrnul si z čela své světle hnědé vlnité vlasy.
„Co ti na to mám říct? Není to nic, co bych ještě v životě neviděl.“
„Ano, to u sebe viděl každej, i hetero chlapi, ale to nic nemění na tom, že většina by v okamžiku, kdy jsem ten obrázek otevřel, zaječela a padla do mdlob. Já SÁM-“
„Ano, já vím, ty SÁM jsi málem zaječel a padnul do mdlob, Radečku,“ zvedl Robin oči v sloup. „Ale no tak, není to tak hrozný. Vždyť... Tohle máš mít rád, ne?“
„Co? Když mi chlapi z chatu posílají fotky svýho nádobíčka?“ zamrkal jsem.
„No, spíš to nádobíčko jako takový,“ zaculil se. „I když, uznávám, tohle vypadá nějak... prazvláštně. Není trochu moc nakřivo?“
„Za prvé, buď hodnej hetero kámoš a přestaň zkoumat nádobíčko mý známosti z chatu,“ frkl jsem. „Za druhé, já mám rád chlapy... povahově. Přitahujou mě hezký mužský obličeje. Přitahujou mě mužský těla. Na hezkej zadek se nemůžu vynadívat. Jen NÁDOBÍČKO je tak nějak na posledním místě. A to ti říká kluk, co kurevsky rád kouří!“
„Ach. Takže ty se nevyžíváš v prohlížení si penisu svýho přítele nebo náhodný známosti, ano?“
„Vlastně...“ zamyslel jsem se. „Ani ne. Pochop, bejvám nahoře. Je mi vpodstatě jedno, jak ho má dlouhýho, kolik má v průměru...“
„Vykouříš každýho,“ doplnil mě Robin.
„Hele, Robísku,“ šťouchl jsem ho do žeber. „Nedělej ze mě kurvu, buď tak hodnej!“
„Nedělám. Abys byl kurva, musel by sis za to nechat platit. Což, pokud vím, neděláš. To bys ode mě totiž minulej tejden nechtěl pučit na kondomy.“
„Jasně. Mohl bych si je dát do nákladů,“ pokýval jsem. „Mimochodem, ty kondomy mi už došly, myslíš, že bys mi...“
„Jestli potřebuješ peníze, řekni si mamince. Nebo požádej svou chatovou známost, ať přinese vlastní.“
„Neřekl jsem, že s ním budu SPÁT!“
„Ne?“ naklonil hlavu.
„Ne,“ potvrdil jsem. „Nejdřív mu musím říct, aby mi poslal fotku obličeje. Pak se rozhodnu.“
„Myslíš, že ti poslal tuhle kvůli tomu, že jeho pták vypadá líp než jeho obličej?“
„Ježišikriste, ROBINE!“ zasmál jsem se.
„Co jsem řekl?“
Dveře mého pokoje se otevřely dokořán a do místnosti vešla máma, v ruce velký tác se dvěma hrnky a talířem.
„Kluci, přinesla jsem vám kávičku a bábovku, před chvílí jsem ji...“ Při pohledu na můj počítač se zarazila. „Radečku? Mohl bys na okamžik jít vedle?“

„Radku, zeptám se tě jednoduše,“ řekla dřív, než se můj zadek vůbec stačil dotknout křesla, do kterého mi přikázala posadit se. „Nezdá se ti to poněkud výstřední, prohlížet si se svým heterosexuálním kamarádem fotky mužských přirození?“
„Nebylo to tak docela tak, jak to vypadalo, mami,“ podotkl jsem na svou obranu.
„Ach. Takže jsi mu tu fotku ukazoval jen pro pobavení?“
„No, vlastně...“ zamrkal jsem. „Ano.“
Mámin pohled se pohyboval někde na hranici mezi skeptickým a jednoduše nevěřícně otráveným.
„Víš, asi stárnu, Radečku.“
„Nechápeš zábavu dnešních mladejch?“ pozvedl jsem obočí.
„Přesně tak.“
Vzdychl jsem a vzal si z talíře na stolku kousek bábovky.
„No, mami, abys to pochopila,“ pronesl jsem. „Mně se to zatím nestalo, ale občas se tak stane, že si gayové po mailu vymění fotografie svých... intimních partií. Ehm. No, každopádně, včera jsem požádal jednoho kluka z chatu, aby mi poslal svoji fotku. A on si to vyložil nějak, no... Viděla jsi sama, ne?“
„Nebylo to kolem desáté?“ zamyslela se máma. „Myslím, že zhruba v té době jsem od tebe z pokoje slyšela něco jako-“
„Jestli jsi slyšela moje včerejší 'ježišikriste', musíme si vážně promluvit o zvukový izolaci mýho pokoje.“
„To už jsem si taky párkrát říkala,“ pokývala. „Dobře, chápu tu fotku. Dobře, nic proti tomu nemám. Víš, do čeho jdeš, a-“
„MAMI!“ vyjekl jsem zděšeně.
„-tak vůbec,“ dokončila. „Ale pořád nechápu, proč jsi ji ukazoval Robinovi. Chudák kluk, určitě se musel zhrozit.“
„Robi je  v pohodě. Přísahám. Ani to s ním nehlo,“ ušklíbl jsem se.
„Hm,“ kousla se do rtu. „Radečku, a vážně si JSI jistý tím, že taky není-“
Zaklepání na dveře obývacího pokoje. Já i máma jsme se otočili.
„Pardon,“ odkašlal si mírně se červenající Robin. „Nechci rušit, ale... Radi, vím, jak nesnášíš studený kafe. A ono takový fakt začíná bejt.“
Otočil jsem se na mámu a pokusil se o co možná nejlepší prosebný výraz. Máma mávla rukou.
„Jdi, prosím tě,“ povzdychla si. „A ne, že Robinovi všechno sníš. Je návštěva, nezapomínej!“
„Ano, maminko...“

Zabouchl jsem za sebou dveře pokoje. Tác s hrnky a talířem s bábovkou stál na stole, přímo před počítačem, na jehož monitoru byl ještě pořád ten obrázek. Tác s hrnky...
„Robi, z toho kafe se ještě kouří,“ konstatoval jsem.
„Fakt? A to neznamená, že je skoro studený?“ zamrkal šokovaně.
„Ach, Robísku...“ usmál jsem se. „Ty jsi lhal mý mámě, abys mě zachránil?“
„Jsem hodnej hetero kámoš, ne?“ zakřenil se.
„Ten nejlepší,“ položil jsem mu ruku kolem pasu. „Nabídneš si bábovku?“
„No, sice bych si měl dávat pozor na postavu...“ našpulil rty. „Ale tvoje máma by se urazila, takže hádám, že si dát musím.“
„Jasně,“ kývl jsem. „Svaluj to na mamku. Nenažranče.“
„No DOVOL?“ ušklíbl se a vzal si kousek bábovky. „Ehm, hele... Radečku? Hádám, že bys tu lehce výstřední fotku nemohl zavřít, co? Ne, že bych byl kdovíjak pohoršenej, ale taky to není nic, na co bych...“
„Nic, na co by ses chtěl dívat, když jíš, jasně. Bez obav, jsem na tom podobně.“
Zavřel jsem okno s obrázkem a posléze i zaklapl notebook. Zvedl jsem svůj hrnek a opatrně z něj usrkl.
„Hele, Radku, tak mě napadá...“ zamyslel se Robin. „Hodláš mu na oplátku poslat taky svoji fotku, nebo mu nechceš kazit překvapení na rande?“
Odložil jsem hrnek zpátky na stůl a polkl horkou kávu, které jsem si jeho vinou rovnou lokl. Zavřel jsem oči a zaskučel.
„Robine, ty idiote. Právě jsem si dokonale spálil jazyk.“
„Ach. Tak to se omlouvám.“
„To bys teda kurva měl.“
„No vždyť říkám, že omlouvám. Tak mu to ode mě vyřiď, jo?“
„Proč bych...“ Vytřeštil jsem oči. „Robine, ty IDIOTE!“