Tak, tentokrát vám pro změnu nesu povídku na téma týdne 'Genialita'. Není to nic světobornýho, prostě jen taková nevinná malá hetero věcička s roztomilým zvířátkem v hlavní roli. Je to vtipný, není to vtipný... Nevím. Musíte si to přečíst sami. Buď se vám bude líbit, nebo se vám líbit nebude...
„Nazdar, miláčku,“ ozvalo se z bytu, a já málem vyskočila z kůže.
Ještě pořád jsem si nezvykla, že tu nebydlím sama. Byl to teprve týden. Týden, co můj byt byl i jeho byt. Týden, co mě už v předsíni vítala vůně kávy.
'Mňau?'
A kočka.
I když, ta tady byla už předtím. Ale dokud tu nebyl on, nepřiběhla za mnou hned ve chvíli, kdy jsem přišla.
„Ahoj, zlatíčko...“ řekla jsem něžně, sklonila se a podrbala ji za zrzavýma ušima.
„To bylo na mě, nebo na tu kočku?“ ozvalo se od dveří obývacího pokoje.
„No hádej,“ zakřenila jsem se. Než jsem se napřímila, stál už přímo proti mně. „Hm, ahoj...“
„Jak ses dneska měla?“ usmál se a políbil mě.
„Ale jo, fajn. Fajn...“ odvětila jsem. „Co ty? Jak šly korektury?“
„No, nic moc, abych řekl pravdu. Docela mě dneska rozptylovala tahle tvoje... pochodující genialita,“ ušklíbl se.
„Není to 'pochodující genialita'. Je to Sally,“ opravila jsem ho. „A jestli na ni míníš bejt zlej, tak se nemůžeš divit, že tě nemá v lásce, trhá ti boty a vrhá se ke dveřím ve chvíli, kdy je otevřu.“
„Náhodou. Dneska spolu vycházíme už líp. Že jo, Genialito?“
Kočka pyšně zvedla ocas a odkráčela směrem k otevřeným dveřím ložnice.
„Přísahám, že jsme spolu vycházeli líp!“ zaskučel můj drahoušek. „Hele, ty chlupatá bestie...“
Sally se otočila a kdyby mohla pozvednout obočí, nejspíš to udělá.
„Zlato, to je v pohodě,“ poplácala jsem ho po rameni. „Nečekám, že spolu budete hned-“
„Ale ty to nechápeš,“ ošil se. „Dneska jsem ji celej den pozoroval. Ona je fakt hrozně inteligentní, víš to?“
„Řekla bych, že ano, ale docela by mě zajímalo, proč je podle tebe inteligentní. Takže, když dovolíš, budu se tvářit, že nevím,“ zasmála jsem se.
„Bezva,“ kývl a výraz v jeho tváři prozrazoval, že i kdybych odpověděla opačně, stejně se dozvím, proč mojí kočce začal přezdívat právě Genialita. „No, takže první věc. Věděla jsi, že si umí otevřít dveře, když chce?“
„Zavřel jsi jí koupelnu?“ založila jsem ruce na prsou.
„Hm. Začínám přemýšlet, jestli taky nejsi nějaká podezřele... geniální,“ zabručel a podrbal se za uchem. „Ehm, a věděla jsi, že ví, že voda nějak souvisí s dřezem?“
„Zapomněl jsi jí naplnit misku vodou A navíc jsi nechal ve dřezu svůj hrnek na kafe?“
„No, vlastně talířek od snídaně.“
Zvedla jsem oči v sloup.
„Mám se ptát, co JEŠTĚ jsi udělal blbě a moje údajně geniální kočka to za tebe vyřešila?“
„Mám dojem, že nejinteligentnější z mojí strany by teď bylo přejít k taktickému mlčení,“ kousl se do rtu.
„Poslouchám,“ založila jsem ruce na prsou. „Dobyla se i do granulí?“
„Jak to...“
„Musím sehnat novou krabici. S líp držícím víkem,“ ušklíbla jsem se.
„Mimochodem, taky ví, kde mám ve skříni ponožky. A taky pozná MOJE ponožky. I když si teda očividně myslí, že to jsou myšky na hraní, nebo tak něco.“
„Věř mi, že nemyslí,“ usmála jsem se zářivě.
„Jo, taky jsem to tak nějak tušil,“ ošil se. „Ačkoliv, to, jak se s nima rvala a jak je nesla v tlamě a schovala pod gauč...“
„Hm, to je nějaká novinka.“
„A věděla jsi, že rozezná zvuk dveří mrazáku a zvuk dveří ledničky?“
„Když otevřeš ledničku, přiřítí se jako šílená, a když mrazák, tak to s ní nehne?“ pozvedla jsem obočí. „To dělá už od kotěte.“
„Fakt? Ale je to geniální!“ zaculil se. „Víš co, zvuk dveří mrazáku a lednice nerozeznám ani já!“
„Mám si odpustit nemístný poznámky o tom, že asi nejsi tak inteligentní?“
„Samozřejmě, že nejsem! Ta kočka je úchvatná!“ vyhrkl. „A to, jak naprosto přesně poznala, že se vracíš... Přísahám, už minimálně minutu nebo dvě předtím, než cvaknul klíč v zámku, seděla vedle mě na gauči, celá nastartovaná, a zírala ke dveřím!“
„Miláčku, to je spíš intuice než genialita.“
„Mně je jedno, co to je. Ale je to bezva indikátor toho, že mám vyletět z gauče a umejt nádobí, než dorazíš.“
„Geniální taktika,“ ušklíbla jsem se.
„Taky myslím,“ kývl. „Mimochodem, co budeš chtít k večeři? Byl jsem na nákupu, koupil jsem nějaký kuřecí-“
'MŇAU?'
Oba zároveň jsme shlédli na dychtivě vyhlížející zrzavou kočku.
„No...“ odkašlala jsem si. „Uznávám, že tohle začíná bejt trošku děsivý.“
Ještě pořád jsem si nezvykla, že tu nebydlím sama. Byl to teprve týden. Týden, co můj byt byl i jeho byt. Týden, co mě už v předsíni vítala vůně kávy.
'Mňau?'
A kočka.
I když, ta tady byla už předtím. Ale dokud tu nebyl on, nepřiběhla za mnou hned ve chvíli, kdy jsem přišla.
„Ahoj, zlatíčko...“ řekla jsem něžně, sklonila se a podrbala ji za zrzavýma ušima.
„To bylo na mě, nebo na tu kočku?“ ozvalo se od dveří obývacího pokoje.
„No hádej,“ zakřenila jsem se. Než jsem se napřímila, stál už přímo proti mně. „Hm, ahoj...“
„Jak ses dneska měla?“ usmál se a políbil mě.
„Ale jo, fajn. Fajn...“ odvětila jsem. „Co ty? Jak šly korektury?“
„No, nic moc, abych řekl pravdu. Docela mě dneska rozptylovala tahle tvoje... pochodující genialita,“ ušklíbl se.
„Není to 'pochodující genialita'. Je to Sally,“ opravila jsem ho. „A jestli na ni míníš bejt zlej, tak se nemůžeš divit, že tě nemá v lásce, trhá ti boty a vrhá se ke dveřím ve chvíli, kdy je otevřu.“
„Náhodou. Dneska spolu vycházíme už líp. Že jo, Genialito?“
Kočka pyšně zvedla ocas a odkráčela směrem k otevřeným dveřím ložnice.
„Přísahám, že jsme spolu vycházeli líp!“ zaskučel můj drahoušek. „Hele, ty chlupatá bestie...“
Sally se otočila a kdyby mohla pozvednout obočí, nejspíš to udělá.
„Zlato, to je v pohodě,“ poplácala jsem ho po rameni. „Nečekám, že spolu budete hned-“
„Ale ty to nechápeš,“ ošil se. „Dneska jsem ji celej den pozoroval. Ona je fakt hrozně inteligentní, víš to?“
„Řekla bych, že ano, ale docela by mě zajímalo, proč je podle tebe inteligentní. Takže, když dovolíš, budu se tvářit, že nevím,“ zasmála jsem se.
„Bezva,“ kývl a výraz v jeho tváři prozrazoval, že i kdybych odpověděla opačně, stejně se dozvím, proč mojí kočce začal přezdívat právě Genialita. „No, takže první věc. Věděla jsi, že si umí otevřít dveře, když chce?“
„Zavřel jsi jí koupelnu?“ založila jsem ruce na prsou.
„Hm. Začínám přemýšlet, jestli taky nejsi nějaká podezřele... geniální,“ zabručel a podrbal se za uchem. „Ehm, a věděla jsi, že ví, že voda nějak souvisí s dřezem?“
„Zapomněl jsi jí naplnit misku vodou A navíc jsi nechal ve dřezu svůj hrnek na kafe?“
„No, vlastně talířek od snídaně.“
Zvedla jsem oči v sloup.
„Mám se ptát, co JEŠTĚ jsi udělal blbě a moje údajně geniální kočka to za tebe vyřešila?“
„Mám dojem, že nejinteligentnější z mojí strany by teď bylo přejít k taktickému mlčení,“ kousl se do rtu.
„Poslouchám,“ založila jsem ruce na prsou. „Dobyla se i do granulí?“
„Jak to...“
„Musím sehnat novou krabici. S líp držícím víkem,“ ušklíbla jsem se.
„Mimochodem, taky ví, kde mám ve skříni ponožky. A taky pozná MOJE ponožky. I když si teda očividně myslí, že to jsou myšky na hraní, nebo tak něco.“
„Věř mi, že nemyslí,“ usmála jsem se zářivě.
„Jo, taky jsem to tak nějak tušil,“ ošil se. „Ačkoliv, to, jak se s nima rvala a jak je nesla v tlamě a schovala pod gauč...“
„Hm, to je nějaká novinka.“
„A věděla jsi, že rozezná zvuk dveří mrazáku a zvuk dveří ledničky?“
„Když otevřeš ledničku, přiřítí se jako šílená, a když mrazák, tak to s ní nehne?“ pozvedla jsem obočí. „To dělá už od kotěte.“
„Fakt? Ale je to geniální!“ zaculil se. „Víš co, zvuk dveří mrazáku a lednice nerozeznám ani já!“
„Mám si odpustit nemístný poznámky o tom, že asi nejsi tak inteligentní?“
„Samozřejmě, že nejsem! Ta kočka je úchvatná!“ vyhrkl. „A to, jak naprosto přesně poznala, že se vracíš... Přísahám, už minimálně minutu nebo dvě předtím, než cvaknul klíč v zámku, seděla vedle mě na gauči, celá nastartovaná, a zírala ke dveřím!“
„Miláčku, to je spíš intuice než genialita.“
„Mně je jedno, co to je. Ale je to bezva indikátor toho, že mám vyletět z gauče a umejt nádobí, než dorazíš.“
„Geniální taktika,“ ušklíbla jsem se.
„Taky myslím,“ kývl. „Mimochodem, co budeš chtít k večeři? Byl jsem na nákupu, koupil jsem nějaký kuřecí-“
'MŇAU?'
Oba zároveň jsme shlédli na dychtivě vyhlížející zrzavou kočku.
„No...“ odkašlala jsem si. „Uznávám, že tohle začíná bejt trošku děsivý.“
Žádné komentáře:
Okomentovat