Ách, BOŽE!

Hetero povídka na téma 'Odpoutání mysli od těla'. Jestli mi tohle neprojde jako blbina, tak už nevím, co by mělo. Je to superkrátký, superbezzápletkový, není to ani nepatrně teplý... Jo, já to chápu, není to blbina...

"Bože. Bože. Bože."
"Až tak?"
"Jistě. Divíš se? BOŽE!"
"Beruško, mám pocit, že trochu přeháníš."
"Houby přeháním! Tohle bylo naprosto dokonalý!"
"Hm, jsem rád, že to říkáš..."
"Proč jsi mi neřekl, že to tak umíš?!"
"Mám neodbytnej pocit, že jsem ti to říkal hned několik-"
"Ách, BOŽE."
"Ale no tak."
"Když ty to nechápeš. Proboha, zažil jsi vůbec to samý, co jsem zažila já?!"
"Ehm, no, něco mi říká, že nejspíš... ne tak docela."
"Ne? Tu dokonalou blaženost? Absolutní slast? Nebeskou rozkoš? Naprostý odpoutání mysli od těla?"
"Beruško, začínáš mě děsit."
"Vznášení se na nadejchanym růžovym obláčku extáze?"
"Beruško..."
"Přísahám, kdybych věděla, že to umíš TAK dobře, mám tě tady nastěhovanýho ode dne, co jsem tě POZNALA!"
"No, to je na jednu stranu hrozně lichotivý. Ale na tu druhou, ehm... Asi by nebylo vhodný položit základy vztahu a společnýho bydlení zrovna na-"
"Přísahám, když vím, co dokážeš, myslím, že i kdybych stokrát chtěla, nezvládnu se s tebou nikdy rozejít."
"Ehm."
"Šílím, proboha, šílím. Chci víc, víc, víc!"
"Počkej. Chceš mi jako říct, že nemáš DOST?"
"Tohohle nikdy nebudu mít dost."
"Beruško..."
"Nikdy v životě. Chci to každej den až do smrti."
"Beruško, jsou to jen lasagne."
"Božský lasagne!"
"Víš, umím uvařit i jiný věci."
"..."
"Beruško...?"
"!!!"
"Mám si jít stoupnout ke sporáku, co?"
"A ještě navíc jsi CHYTREJ..."