Kdo je Arvari?

Pokud sem chodíte častěji, asi mě už tak nějak znáte. Pokud stalkujete můj osobní blog, asi mě znáte ještě líp. Ale třeba tu stejně najdete pár informací, co jste nevěděli. A pokud jste tu poprvé, no... Tenhle článek vám rychle objasní, s kým máte tu čest.

Takže, abychom zopakovali otázku z nadpisu článku, kdo je Arvari?

Arvari je autorka tohohle blogu, přirozeně.

Momentálně dvaadvacetiletá (do devatenáctýho dubna, pak ten článek budu asi muset editovat) holka. Beran jako vyšitej.

Paličatá, hádavá, ironická, kousavá, výbušná.

Červenovlasá.

Bisexuální.

Má ráda rock a metal, zejména ten pocházející ze severu. Miluje Terryho Pratchetta. A Nightrunner sérii od Lynn Flewelling. (Gay pár, v němž jsou oba naprosto k sežrání? Hell YEAH!) Oscara Wilda. A Janna Wilda. (Schválně, kdo uhodne, komu ukradl Jann Wilde příjmení?) A Pána Prstenů. A Velvet Goldmine. Červenýho trpaslíka. A lacinou bižuterii. A ko-ra-le. (Zejména pak červený Molecooly.) A kočky, především ty černý. Dlouhovlasý kluky. Zrzavý slečny.

Víte, jak skoro všichni blogeři-autoři říkají, že začali psát už v dětství? Já ne. Dokonce ani na začátku puberty. První věc, co nebyla slohovka do školy (který jsem, mimochodem, odjakživa nesnášela), jsem napsala v době, kdy mi bylo patnáct a kousek. Ta věc leží hluboko na dně prvního šuplete mýho psacího stolu, a já přísahám, že až to šuple budu příště vyklízet, vezmu ji a spálím, aby po ní nezůstala už ani jediná stopa.

Psaní jsem pilovala prakticky výhradně jen na fanfiction. Ne těch obvyklých na Harryho Pottera, kdepak, já musela mít něco 'spešl'. Já byla ta, co párovala hezké finské muzikanty. Jedna z toho mála, co se v Česku a na Slovensku dostalo za HIM a Rasmus. Dejte si trochu práce a něco ode mě na netu najdete. Popravdě, najdete toho hodně. A ani se nemusíte TAK MOC snažit.

Psala jsem fanfiction roky a roky, a jen občas je kombinovala s originální tvorbou. Vlastně (bacha, následuje velký coming-out) je píšu pořád, i když už ne tak intenzivně. 'Dost výjimečně' by bylo poměrně přesné vyjádření.

Teď, jak víte, se už nějakou chvíli soustředím prakticky výhradně na tu originální tvorbu. Ať už je to to, co vidíte, jako povídky a Patrik s Lukášem, nebo to, co je vám zatím utajené, jako rozepsané knížky. Věnuju se, stejně jako když jsem začínala, queer tematice. Proč? Ze dvou důvodů. Ten první je, že mě to prostě baví. Ten druhý jsem poměrně jasně uvedla v TOMTO článku. Ne, ještě pořád se mi to neurovnalo v hlavě a nezačala jsem s něčím normálnějším. Hádám, že se to ani neurovná.

Zkrátka... Psaní mě baví. Psaní miluju. Stejně jako svoji Múzu, i když na něj tak často nadávám. Vlastně si nedokážu představit, že bych kdy měla s psaním přestat. Nedopadlo by to dobře...

(...jak vám laskavě předvádí Múza.)

 

Tak co myslíte, stačí vám to jako představovačka? Nebo byste rádi věděli ještě něco? Jen se zeptejte...