pondělí 11. března 2013

Cestovat časem

Tak jo, téma týdne 'Minulost' nepochybně skýtá i jiné možnosti zpracování, ale... Já asi prostě měla náladu zrovna na tohle. I když je to takový divný, naprosto heterosexuální a poněkud kýčovitý, když na to přijde. A víte co? Stejně se mi to docela líbí...

"Proč jen se nedá cestovat časem?"
Otočil hlavu od okna, u kterého dosud zadumaně pokuřoval cigaretu, a zmateně se na mě zadíval.
"Cože?"
"Cestovat časem," zopakovala jsem. "Proč se to nedá?"
"No, nejspíš proto, že ještě nikdo nevymyslel, jak to udělat," pokrčil rameny.
"Ty bys nechtěl umět cestovat časem?" naklonila jsem hlavu.
"Kdybych chtěl bejt filosof, řeknu, že každej z nás cestuje časem neustále, protože každá vteřina tě posunuje dál a dál do budoucnosti," pronesl zamyšleně.
"No jo, ale když tě posune, tak nejsi v budoucnosti, ale zase jen v přítomnosti, ne?"
Obrátil oči v sloup.
"Holka, tvoje starosti bych chtěl mít. A k nim soukromej ostrov v Karibiku."
"Nebuď zlej."
"Nejsem."
Otočil se zpátky k oknu a popel z cigarety oklepal do popelníku na parapetu.
Chvíli jsem ho jen pozorovala. Jeho zelené oči a tmavé vlasy, které mu předtím, než se nedávno nechal ostříhat, vždycky tak hezky padaly do čela, jeho ostré rysy obličeje, tak trochu křivou linii nosu, úzké rty.
Jak se to stane, že se díváte na člověka, kterého znáte od tenkých chloupků na palcích u nohou až po malou jizvu kousek za pravým uchem (o níž naprosto přesně víte, jak k ní přišel), a stejně máte pocit, že ho vidíte poprvé v životě?
"Ty bys nechtěl cestovat časem?" zeptala jsem se tiše.
"A k čemu by to bylo?" pozvedl obočí, ale nepodíval se na mě.
Zaváhala jsem.
"No, já..."
Nedopalek cigarety se změnil ve zmuchlané cosi na dně popelníku.
"Kam bys vlastně chtěla cestovat?" zamračil se. "Ne, nech mě hádat. Do budoucnosti, co? Chceš se podívat, jak dlouho nám to ještě vydrží, jestli si pořídíme barák a hromadu děcek, nebo jestli tohle budeš mít už s nějakym jinym chlapem... Je to tak?"
"Ne," zavrtěla jsem hlavou.
"Ne?"
"Ne," potvrdila jsem. "Chtěla bych cestovat do minulosti."
Teď už se mi díval přímo do očí.
"Chtěla by sis zabránit v tom, aby sis se mnou začala?"
"Proč myslíš, že jakýkoliv moje cestování časem by muselo souviset s tebou?" ušklíbla jsem se. "Třeba bych chtěla žít ve v Anglii v době královny Viktorie, co ty víš!"
"Souvisí to se mnou, že jo?" zamumlal. "Já vím, že jo. Jakmile začneš větu tím svým 'proč myslíš', znamená to, že jsem se trefil."
Začervenala jsem se.
Jemu zjevně jako cizí člověk nepřipadám.
"Ale nechtěla bych si s tebou nezačít," řekla jsem.
"Tak co? Rovnou bys mě zabila?" zasmál se, a kdybych i já jeho tak dobře neznala, nejspíš bych přeslechla tu skvěle maskovanou nervozitu v jeho hlase.
"Ne, idiote," zavřela jsem oči. "Jen... To je jedno. Stejně bys to nepochopil."
Zvedla jsem se a vyšla z obývacího pokoje. To poslední, co jsem čekala, že uslyším, byly jeho spěšné kroky.
"Lásko..." ozvalo se za mnou.
Byla jsem přede dveřmi ložnice, když mě chytil za ruku a otočil mě k sobě.
"Pochopím to," řekl. "No tak."
"Jen..." zašeptala jsem. "Jen bych se chtěla dívat. Vidět, proč to na začátku bylo jiný. Vidět, kdy se to vlastně tak zkazilo..."
Zamrkal.
"Zkazilo?" zeptal se zmateně. "Co se zkazilo?"
Usmála jsem se.
"Jsi chlap, co?"
Chtěla jsem pokračovat v původní cestě do ložnice, ale on mě tentokrát chytil za ramena.
"Zkazilo se to tím, že po sobě pořád nelezeme? Že nejsme zamilovaný jako na začátku? Nebo že si to pořád neříkáme?"
"Proč myslíš, že-"
Zmlkla jsem.
Zavrtěl hlavou.
"Miluju tě," řekl. "Miluju tě, sakra. Je ti to málo?"
Když jsem se mu zadívala do očí...
Byl všechno, jen ne cizí.
"Ne," špitla jsem. "Taky tě miluju..."
"Já vím, to se neboj." Položil mi dlaň na bok. "A jestli se fakt chceš vracet do minulosti..."
"Ano?" pozvedla jsem obočí.
"Napochoduj do ložnice," zaculil se. "Já ti předvedu minulost. A přítomnost. A budoucnost. A když se budu trochu snažit, tak vyletíš i do vesmíru."
"Pán je pěkně domýšlivej, co?"
Zase mě popadl za ramena, ale tentokrát mě otočil přesně k těm dveřím, do kterých mě předtím nepustil.
"To si povíme za chvilku."