V jednu v noci

Když jsme viděla téma 'Noční tvorové', dorazila inspirace okamžitě. Abych pravdu řekla, zase jednou jsem využila slov, o jejichž zadání jsem vás nedávno prosila. Autorem těch dnešních je Klika vod blázince. Slova zněla takto:

prskavka, kytara, zelená, zakopat, skrz, hyjé!
slovní spojení: moučný červ

Vážně, velmi inspirativní. Vlastně díky těm slovům mě na tohle téma něco tak rychle napadlo... Tak jo, užijte si to. Jen bych vás měla varovat... Dneska je to hetero. Prosím, nebijte mě.

„Kotě, můžeš mi vysvětlit, o co se tady snažíš?“
Zaklonila jsem se, abych viděla přes okraj dvířek kuchyňské skříňky, a zcela klidně se zadívala na svého rozcuchaného a očividně značně rozespalého přítele.
„Ale nic. Jdi spát.“
„Já bych rád,“ konstatoval. „Ale moje drahá beruška v jednu v noci klečí na kuchyňský lince a dělá hroznej kravál. V tom se moc spát nedá.“
„Tak si dej špunty do uší,“ poradila jsem mu. „Tohle se musí udělat. Našla jsem v soli moučnýho červa.“
„Moučnej červ v soli?“pozvedl skepticky obočí. „Lásko, ty jsi dorazila tu zelenou z lednice?“
„Ne,“ zavrčela jsem. „A i kdyby, po čtvrt flašce zelený se VÁŽNĚ neožeru tak, abych viděla věci, co neexistujou.“
„Já ti do toho nechci kecat, ale moučnýho červa bych spíš než v soli hledal, ehm... v mouce.“
„Však já ho tam hledám,“ ušklíbla jsem se. „Respektive jeho inteligentnější kamarády.“
„A VÁŽNĚ to musí bejt uprostřed noci, miláčku?“
„Proč by nemělo?“ zamrkala jsem.
„Protože zdaleka ne všichni jsou noční tvorové jako ty, takže je to může, ehm... rušit? Zejména když ráno vstávají.“
„Takže chceš, abych teď, když jsem čilá, přestala  a dodělala to ráno, až budu naprosto mrtvá únavou?“
„Noční tvorové mají těžkej život, co?“
„No fajn,“ frkla jsem a slezla z kuchyňské linky. „Ale jestli se nám do rána prožerou skrz naskrz zásobama, je to TVOJE vina, jasno?“
„Ano, beru na sebe plnou zodpovědnost,“ přikývl. „Nechceš jít zpátky do postele, mimochodem? Pokud vím, taky vstáváš o půl sedmý...“
„Ještě nejsem unavená,“ zamračila jsem se. „Musím se chvíli zabavit. Půjdu si ještě brnkat na kytaru...“
„Asi se budu opakovat, ale... V JEDNU V NOCI?“
„To samý jsi říkal, když jsem loni na Vánoce chtěla jít ven a zapálit si prskavky.“
„Hm, jo,“ zabručel. „To jsme spolu ovšem bydleli jen dva měsíce. To jsem ještě netušil, jak moc dokážeš bejt šílená. Teď už mě ale jen tak něco nepřekvapí...“
„Že ne? Před chvilenkou jsi teda kapku překvapeně zněl...“
„Nepleť si překvapení a zděšení, lásko,“ zaculil se.
„Co máš proti tomu, když si budu v obýváku tiše brnkat na kytaru?“
„Krom toho, že náš obývák je zároveň naše ložnice, takže nebudu moct spát?“ pozvedl obočí.
„Tak to ber jako příjemnou relaxační hudbu k usínání,“ navrhla jsem.
„Fajn. Řeknu to jinak.“
„Jestli na tu kytaru jen hmátnu, vezmeš mi ji a přerazíš mi ji o hlavu?“
„Ne. To bych pak musel tvoje tělo zabalit do koberce, jet tě zakopat do lesa a ještě tu uklidit krvavý fleky. Na to se můžu vykašlat,“ ušklíbl se.
„Tak... Co uděláš?“ kousla jsem se do rtu.
„Prostě tu kytaru vezmu...“
„Jo, začátek máš stejnej jako já.“
„...a vyhodím ji z okna,“ dokončil.
„Chudák kytara!“ vytřeštila jsem oči.
„Počkej, a kdybych ti ji přerazil o hlavu, tak by jako chudák nebyla?“
„No, byla, ale mně už by to bylo jedno,“ pokrčila jsem rameny.
Opřel se rukou o kuchyňskou linku a tiše vzdychl.
„Tak fajn. Jak z tebe mám dostat tu přebytečnou energii, abys konečně usnula, ty můj milovanej noční tvore?“
„Hm... Možná tuším,“ olízla jsem si rty.
Chytila jsem ho za ramena a otočila ho zády k sobě, načež jsem mu na ty záda vyskočila. Překvapeně hekl, ale pak mě pohotově chytil za stehna, abych nespadla zase pěkně na zem.
„Prosím, řekni, že nechceš, abych s tebou šel oběhnout barák,“ zaskučel.
„Ne,“ zamumlala jsem mu do ucha. „Jen mě doprav do ložnice.“
„Ehm, a nebylo by romantičtější, kdybych tě tam nesl v náručí?“ dotázal se opatrně.
„Mlč a běž,“ zasmála jsem se. „Hyjé!“
„Tohle začíná vypadat hodně slibně.“
„Povídám HYJÉ!“
„Upřímně doufám, že to budeš povídat i za chvíli, lásko. A možná bys mohla připojit i nějaký to 'JÍHÁ'...“