"A tentokrát o přímé řeči." řekla jsem.

Tentokrát vám nadpis dost jasně naznačil, o čem si budeme povídat. Mimochodem, vážně upřímně doufám, že víte, kde je v něm ta (skoro) obvyklá chyba. Jestli ne... No, tak vám to teď objasním.

Tákže, přímé řeči, způsoby, jak je psát, uvozovky a tak podobně. Obecně vzato rozlišujeme řeč nepřímou, polopřímou a přímou. O prvních dvou jen stručně, protože na nich není nic až tak důležitého.

Řeč nepřímá
Patří pod řeč vypravěče, který nás (většinou pomocí vedlejší věty) informuje o tom, co postava řekla. Je spisovná.
Patrik se podíval z okna a řekl, že prší.

Řeč polopřímá
Taktéž patří pod řeč vypravěče, ale jedná se kupříkladu o vnitřní promluvu postavy.
Patrik se podíval z okna. Hm, moc hezký. Prší.

A teď teprve ta opravdová legrace.

Řeč přímá
Uvozovkami vyznačený doslovný přepis řeči postav. Spisovný nebo nespisovný, v přímé řeči se připouští všechno. Všechno, krom gramatických chyb, abych byla úplně přesná.
Na začátku přímé řeči jsou uvozovky dole, na konci pak uvozovky nahoře. Jakékoliv znaménko, které přímou řeč zakončuje, je uvnitř uvozovek, nikoli vně. Tázací větu zakonečujeme otazníkem, rozkazovací vykřičníkem. Za těmito znaménky nepíšeme žádnou další čárku.

S oznamovací je to o fous těžší. Pakliže na větu oznamovací na konci přímé řeči navazuje uvozovací věta, oznamovací větu zakončíme čárkou. Pokud ne, zakončíme ji tečkou. (Pozn. Ne každá věta, co následuje po přímé řeči, je nutně uvozovací. Někdy je to prostě jen popis událostí, co následovaly po přímé řeči.)
„Fuj, to kafe je ale hnusný,“ ušklíbl se Lukáš a vylil obsah hrnku do dřezu.
„Fuj, to kafe je ale hnusný.“ Lukáš se ušklíbl a vylil obsah hrnku do dřezu.

Celkově vzato máme hned několik způsobů, jak napsat přímou řeč.
1) Zcela samostatně -  „Luky, máme problém. Už zase postrádám ručník.“
2) Pomocí dvojtečky následované přímou řečí - Patrik řekl: „Luky, máme problém. Už zase postrádám ručník.“
3) S uvozovací větou, celá přímá řeč je celek - „Luky, máme problém. Už zase postrádám ručník,“ řekl Patrik.
4) S uvozovací větou, přímá řeč je rozdělená po celé větě - „Luky, máme problém,“ řekl Patrik. „Už zase postrádám ručník.“ (Uvozovací věta je zakončená tečkou, na začátku další věty v přímé řeči je velké písmeno.)
5) S uvozovací větou, přímá řeč je rozdělená uprostřed - „Luky,“ řekl Patrik, „máme problém. Už zase postrádám ručník.“ (Uvozovací věta je zakončená čárkou, na začátku pokračování přímé řeči je malé písmeno.)

„No,“ povzdychla jsem si, „doufám, že to pochopili. Protože jestli ne, tak jsem se s tím psala zbytečně...“