Světlo mýho života

Víte, já fakt miluju psát tyhle dialogovky. Přímo je zbožňuju, dalo by se říct. Takže ani není divu, že mě jedna napadla i na téma 'Světlo'. Jen taková malá kravina. Ale všimněte si, prosím, že ono světlo je v ní zpracováno hned třemi možnostmi. A to se vyplatí, ne?

„Sakra, vůbec nic tu nevidím!“
„Kdo by to byl řekl, co?“
„Mlč a dojdi pro baterku.“
„Baterka ti nepomůže, zlato. Když budu svítit zdola, tak...“
„MLČ a dojdi pro baterku!“
„Ale...“
„!!!“
„Zlato, tohle přece nemusíš. Slez z tý židle, ještě spadneš a něco si zlomíš, nebo se rovnou zabiješ.“
„Ticho! Musím!“
„Věšet závěsy v deset večer?“
„Jo! Kdyby ses na mě tak nepodíval, když jsem přišel, a neřekl, že v těch kalhotách mi to moc sluší a že nemáš spodní prádlo, dostal bych se k tomu dřív!“
„Hm... Ale no tak, nemusíš je věšet vůbec. Slez z tý židle.“
„Musím!“
„Lásko, jsi buzna. Tyhle věci neumíš. Ježiš, já zejtra zavolám tátovi, on to udělá...“
„Nepověsím závěsy, protože jsem gay? Homofobe!“
„Homo... CO?! Haló, jsem tvůj přítel, žiju s tebou, SPÍM s tebou!“
„:..“
„...?“
„Buzno.“
„To jsi to vylepšil.“
„Hele, místo toho, abys měl blbý kecy, nechceš radši dojít pro tu zasranou baterku a posvítit mi sem?!“
„Ne, nechci. Nechceš ty slízt z tý židle?“
„NE!“
„A můžeš mi vysvětlit, proč ne?“
„Ty NEVÍŠ?!“
„...“
„Ach, no jasně. Tak já ti to řeknu. Jak jsme včera byli u Marka s Alešem. Jak jsi zíral na to jejich úžasně designový světlo. A rozplýval ses, jestli to Aleš fakt dělal sám, a jak je to úžasný, protože ten tvůj nepověsí ani blbý závěsy! Ovšem kapku ti uniká, že Aleš je profi-“
„Tohle ti leží v žaludku?“
„Ano!“
„Ale no tak, zlato. Lásko. To byla přece společenská povinnost, tohle říct. Když jsem byl malej a chodili jsme po návštěvách, máma tohle svejm kamarádkám taky vždycky říkala, když jim manžel vyrobil poličku, nebo tak něco...“
„Hm. Kdy že mají vaši to rozvodový stání?“
„Příští čtvrtek, pro... Tohle bylo hnusný!“
„Možná.“
„A nefér!“
„Nejspíš.“
„Naznačuješ mi snad, že si taky míníš najít o dvacet let mladší model?!“
„Počkej, to zas brzdi. To by byla pedofilie.“
„Tak o kolik?!“
„Brouku, nechci si hledat mladší model.“
„Právě jsi to naznačil!“
„KDY?!“
„Když jsi narážel na rozvod mejch rodičů!“
„Ne, to jsem narážel jen na to, že máš přestat buzerovat, i když máš pocit, že je to tvoje společenská povinnost. A dojdi už pro tu baterku, ať to tu můžu udělat!“
„Chceš mi tím zavřít hubu?“
„No přirozeně.“
„Zlato, no tak. Přísahám, že tohle není nutný. Já tě miluju, i když tě na chlapský práce neužije.“
„A co sex?“
„Sex není práce.“
„Je vidět, že jsi v životě moc času nahoře nestrávil.“
„Tohle teď není důležitý! Důležitý je to, že nechci, aby sis dokazoval, že pověsíš blbý závěsy, jen kvůli pár blbejm větám o blbým světle a blbým Alešovi a-“
„Nevím, jestli sis všiml, ale LEHOULINCE opakuješ slova.“
„Mlč! Kurva, zlato, ty seš jediný světlo mýho života, to jediný, na čem mi záleží, a jestli se při tom blbym věšení závěsů zabiješ, tak to okno otevřu a vyskočím z něj, protože bez tebe nemá můj život naprosto žádnej smysl, a miluju tě a nechci, abys ze sebe dělal něco, co nejsi!“
„Bydlíme ve druhým patře, brouku.“
„MLČ!“
„To nic. Stejně to bylo strašně romantický. To, co jsi říkal... Tak světlo tvýho života?“
„Ehm.“
„Ach, zlatíčko...“
„Už aspoň slezeš z tý blbý židle?“
„Přijde na to.“
„Na copak, zlato?“
„Jestli to, že já nebudu dělat chlapský práce, znamená, že ty nebudeš dělat ty ženský.“
„Teď myslíš vaření nebo orál?“
„Orál není práce.“
„Je vidět, že jsi tím v životě moc času nestrávil.“
„Myslel jsem vaření, kotě.“
„Začínám si říkat, že to byla chyba, říkat ti, jak moc tě miluju.“
„...“
„Tak co by si světlo mýho života dalo zítra k večeři?“