Jen malá neškodná myšlenka na téma důležitosti názorů
nejrůznějších osob, které budou postupem času číst a hodnotit vaše díla.
Protože, no, řekněme si to upřímně. Ačkoliv čistě teoreticky je pro vás
důležitý úplně každý názor (a on i prakticky je), přece jen... některé
se nakonec ukážou jako o něco důležitější.První názor, na který narazíte, bude zřejmě názor přátel a rodiny. Tento názor bývá povětšinou víceméně nekritický, možná jen s lehounkou příměsí menších připomínek, kupříkladu ohledně gramatiky. Tedy, pokud děláte hodně chyb. Je názor přátel a rodiny důležitý? Jistě, že je. Nakopne vás k pokračování. Dodá sebevědomí. Na rozjezd si nemůžete přát nic lepšího.
Na druhý názor narazíte nejspíš ve chvíli, kdy se rozhodnete svoje texty publikovat na internetu. Jedná se o názor náhodných kolemjdoucích. V závislosti na povaze, zkušenostech a zvyklostech kolemjdoucího to bývá pár povzbudivých slov, nějaká neutrální rakce nebo dobře míněná kritika. Zejména ta třetí je pro vás důležitá poměrně dost, takže žádné vztekání a nadávky, že co si to jako dovolujou radit, vám, když vy jste rady nechtěli a jste přece ti nejlepší a nejlíp víte, co děláte. Ti, co kritizují dobře, aspoň trochu mile a konstruktivně, to s vámi myslí dobře. Většinou. A ti ostatní kolemjdoucí? No, zase vás postrčí, pošoupnou a pohladí po duši. Až na...
Třetí názor. Názor náhodného idiota. Většinou náhodně kolemjdoucího idiota. To jsou ti, co něco přečtou a ovládne je nepřekonatelná potřeba naprosto a totálně to strhat, bez špetky nějakých rad, pomocí kterých byste propříště mohli zamezit tomu, aby pro náhodného idiota nebylo čtení vašeho dílka ryzím utrpením. I když, ono vlastně ani být nemusí. On se jen rád tváří, že je. Váha názoru? V záporných hodnotách. Hlavně si je, proboha, neberte moc k srdci. Minimálně polovina z nich stejně netouží po ničem jiném, než zlikvidovat možnou konkurenci. Druhá polovina si prostě jen honí ego. Za určitých okolností se tyto skupiny i prolínají.
Čekáte na čtvrtý názor? No, čekejte. Čtvrtého názoru se nejspíš dočkáte až po nějaké chvíli. Pokud tedy nejste zatraceně dobří. Jde totiž o názor vašich případných fanoušků. Neboli lidí, co se povětšinou vyvinou z náhodných kolemjdoucích ve chvíli, kdy už nejdou kolem zdaleka jenom náhodně. Pokud možno se vracejí rádi a těší se na vaše další výtvory. Mějte je rádi. Rozmazlujte je. I když to znamená, že budete psát věci co jste psát neplánovali, jen protože fanoušci to chtějí. Ehm. Jestli je jejich názor důležitý? No... Ano. To oni vás drží nad vodou. To oni vás doporučí kamarádům. To díky nim jednou vyděláte hrozně moc peněz a ovládnete svět a... (Ehm, pardon. Představivost se jaksi poněkud... rozlétla. Už jsem ji za nohu stáhla zpátky na zem, a i když kopala a škrábala a ječela, je teď pevně přivázaná a nikam snad už nepoletí. Omlufte potífe.)
Pátý názor, na ten můžete narazit jak na internetu, tak v realitě. Kupříkladu v těch literárních soutěžích, které nabízejí ohodnocení zaslané práce i jinou formou než jen konečným umístěním. Je to názor lidí, kteří literatuře aspoň trochu rozumí. Když je pozitivní a víceméně nekritický, no, to je vážně pohlazení pro ego. Protože uznání od člověka, co tomu rozumí... To je pro autora vážně hodně. Je to způsob, jak získat pocit, že vaše psaní opravdu za něco stojí. Je zvláštním způsobem... uspokojivý. No fakt.
Ehm, a který z těch názorů že je pro vás ten nejdůležitější? No... To je asi na vás a vašem osobním cítění. A na době, ve které ten názor zrovna dostanete. Na vašem aktuálním autorském sebevědomí.
A že vás zajímá, který z těch názorů je momentálně nejdůležitější pro mě? No, až na ten třetí (který, jak jsme si řekli, se má ignorovat) přece...
Úplně všechny.
Žádné komentáře:
Okomentovat