Škarohlídi a zatvrzelí odpůrci Facebooku, Twitteru a spol. bručí, že úplně VŠECHNY.Většina mladších patnácti let ječí, že vůbec NIKOHO, protože facebook je BEZVA!
Aspoň půlka těch starších konstatuje, že přece DĚTI, protože facebook je vlastně něco jako katalog pro pedofily.
Sportovní typy prohlašují, že AKTIVITU.
Hloubavé umělecké typy dumají, že MÚZU, protože když sedíte na prdeli u Facebooku, nevnímáte ji, ani kdyby vás místo polibků mlátila tyčí po hlavě.
To poslední ale není zase tak DOCELA pravda, jelikož osobně bych se na prstech obou rukou nedopočítala případů, kdy mě ta či ona konverzace na facebooku (nebo klidně jen zahlédnutý status) inspirovala k povídce nebo článku.
Moje odpověď na otázku, koho sociální sítě ohrožují nejvíc, zní...
TY NEOBLÍBENÉ.
A ne snad kvůli případům kyberšikany, kdy se do těch neoblíbených na facebooku navážejí ti oblíbení, ne. Ačkoliv je to taky dost velký problém.
Ale jen si to vezměte...
Byli jste spíš plaché dítě. Neměli jste drzost ani velká modrá kukadla. Rodiče vám svoji lásku nedávali zvlášť najevo (a nebo taky třeba dávali, ale jen oni), nebyli jste absolutně ničím výjimeční, ve škole průměr.
Nejste krásní, nemáte dokonalou figuru ani skvělé vlasy, a když ano, nikdo si toho nevšímá. Neumíte se hezky obléct, buď nechcete, nebo vám rodiče odmítají koupit patřičné oblečení. Nelíčíte se (platí většinou asi jen pro dívky, ehm), v očích většiny jste prostě šedý průměr.
Dost možná se vám někdy během základky, nebo i později posmívali.
Je vám mezi šestnácti a... dvaceti, dejme tomu, ale může se to stát i ve vyšším věku, stejně tak jako v nižším. Jste nejistí, bez sebevědomí.
A pak si založíte facebook.
Jako profilovku si dáte jednu z těch pár fotek, na kterých náhodou vypadáte k světu, nebo prostě jen nějaký kreslený avatar, který ukazuje jen to, jak byste chtěli vypadat. Přidáte si pár svých známých a občas si s nimi píšete.
Pak si vás přidá pár známých vašich známých, pár jejich známých, číslo přátel se nenápadně vyšplhá ke stovce, ačkoliv jen málo z nich znáte v reálu.
Lidi si s vámi rádi píší, smějí se vašim vtipům. Nebo na ně aspoň píší patřičné smajlíky. Vaše sebevědomí roste. Možná si seženete nějaké to hezčí oblečení, začnete na sebe víc dbát, začnete na facebook vkládat svoje fotky, povětšinou focené proti zrcadlu nebo foťákem v natažené ruce, každopádně vámi osobně.
Přidá si vás pár dalších lidí, vy si přidáte pár lidí, navzájem si komentujete kdeco. Časem se objeví někdo ze zahraničí, takže začnete částečně psát anglicky. Počet vašich přátel roste čím dál tím rychleji.
Na facebooku trávíte většinu volného času. Neustále někomu píšete, komentujete, lajkujete, odklikáváte žádosti her...
Cítíte se skvěle. Žádaní, oblíbení. Máte sebevědomí a přátele, které jste dřív nikdy neměli.
Co na tom, že z tisícovky přátel jich vážně znáte sotva stovku a osobně tak těch dvacet, se kterými jste začínali, a pár dalších?
Co na tom, že to sebevědomí máte jen na síti, a když máte jít do banky, sypete se už předem, a když je na vás úřednice protivná, zhroutíte se úplně? Vždyť na facebooku vám všichni napíšou, že je to blbá kráva.
A co na tom, že snad nikomu nemůžete zavolat ve tři v noci, když to budete potřebovat, protože vás pošlou do háje a půjdou spát dál?
Co na tom. Na facebooku je vám přece skvěle. Na facebooku jste silní a milovaní.
Potřebujete jen facebook...
Žádné komentáře:
Okomentovat