Pomůže nám zoufalství?

Zamyslete se. Vážně pořádně se zamyslete. Zavzpomínejte. A řekněte mi... Bylo vám kdy zoufalství k něčemu?

Představte si to. Některým to přijde jako včera (jelikož se to u nich dělo naposledy tak před týdnem), pro jiné je to přece jen o něco vzdálenější vzpomínka, ale aspoň jednou to zažil skoro každý. Ten pocit o přestávce před písemkou, o které jste nevěděli do chvíle, než jste toho dne dorazili do školy. Když je to písemka z předmětu, který ani za normálních okolností absolutně neovládáte, no, tím hůř. A teď si vážně vzpomeňte na tu přestávku. Na ten pocit, jak sedíte v lavici, poklepáváte nohama (a člověk vedle vás vás už dvanáctkrát požádal, abyste toho laskavě nechali), ústa nehlasně drmolí to, co oči čtou, srdce buší, dech se krátí. Zachvacuje vás panika a zoufalství. Skáče vám látka do hlavy? Ani omylem. Bude zázrak když si zapamatujete vůbec NĚCO. Za normálních okolností by váš mozek za deset minut pojal aspoň pár nejzákladnějších informací. Mozek stižený zoufalstvím se o to snaží, ale zachycuje se v něm jen pár nesouvislých zbytečností.

Vezměte si jakoukoliv jinou chvíli, kdy jste v životě byli vážně, skutečně zoufalí. Vzpomeňte si na to, jak v tu chvíli vaše mysl fungovala. Žádné racionální chování. Všechno špatné jste vnímali jako ještě několikanásobně horší. Fungovat normálně? Ani náhodou. Mozek vypínal. Spánek? Co prosím? Jídlo? Ne, díky.

Maturitní zkouška. Viz výše. Pokusy zapamatovat si každou nepodstatnou kravinu. Bezesná noc. Třes celého těla. Zažívací potíže. Absolutní nechutenství. Při myšlence na jídlo jen návaly na zvracení. Postupně se vyvíjející silná bolest hlavy.

Dvouměsíční kotě přejeté na ulici. Noc beze spánku, po hodinách a hodinách převalování vstávání před šestou, celý den nepoužitelná, prakticky na omdlení.

Nutnost uspat milovanou kočku, které nebylo ještě ani devět let. Dny plné pláče. Jen párkrát vyloudit úsměv na rtech. Týden neschopná čehokoliv. Sotva týden před vlastními narozeninami.

Když se někdo, koho milujete, před vašima očima k nepoznání mění. Když víte, co je na vině, ale nemůžete absolutně nic udělat, protože on neposlouchá.

Bezmoc a zoufalství jdou často ruku v ruce.

Někdy, OBČAS může zoufalství k něčemu být. Když máte dost silnou vůli. Když se vzepřete a ze Zoufalství se najednou stane Odhodlání všechno překonat. Když z něj dokážete vykřesat jiskřičku Naděje.

Ale jinak...

Jinak zoufalství nepomáhá.

Zoufalství jenom paralyzuje...