Co je to ta tvůrčí krize?

Na jednom blogu jsem se nedávno dočetla zajímavou věc. A to sice, že jeho autorka neuznává tvůrčí krizi. Podle ní je tvůrčí krize jenom znamením, že autor nevěnoval ostatek času přípravě, a tudíž se teď prostě seknul a neví, jak dál.

Jakožto člověk, který prošel už spoustou menších či větších tvůrčích krizí, s ní vážně nemůžu ani omylem souhlasit.

Jasně, že se mi už stalo, že jsem se zasekla v příběhu a nemohla dál, protože jsem prostě nevěděla JAK. Věděla jsem, většinou, jak chci, aby to skončilo, ale nějak jsem se k tomu nemohla dopracovat. Prostředek jednoduše nebyl, neexistoval, a já ho nemohla ani za zlatý prase vymyslet. A příběh šel k ledu, odkud už nikdy nebyl vyzvednut. A nejspíš už ani nebude.

Uznávám, že osobně většinou sázím na to, že příběh ke mně přichází tak nějak sám, takže jsem pak překvapená, ne-li zatraceně šokovaná, když to jednou prostě samo nepřijde.

Jenže tohle přece není tvůrčí krize, ale nepoměrně snadněji zvládnutelná (při troše snahy) krize příběhu.
Tvůrčí krize je, když otevřete libovolný ze tří rozepsaných příběhů, napíšete pár slov a zase je smažete. Když se rozhodnete rozpracovat nový nápad v krátké povídce, ale po pár řádcích ji ani neuložíte a zavřete. Když veškeré věty, které vytvoříte, mají prapodivný slovosled, když slova prostě nesedí na místo, když v příběhu nic nefunguje.

Když vaše Múza prostě mlčí a ten stav zcela zjevně odmítá změnit.

Tvůrčí krize je mrcha. Nedá se proti ní vůbec nic dělat. Promyslet příběh nepomůže, když naprosto konkrétní scénu, kterou máte před očima, prostě nedokážete dostat na papír nebo monitor počítače.

Když to trvá moc dlouho, tak, zejména pokud jste grafomani jako já, je to už skoro na odvoz do blázince...